SIBIŘSKÁ KOČKA
Nejedná se o klasicky samotářskou kočku, která zvládne být celé hodiny sama doma, ale právě naopak, sibiřské kočky jsou poměrně závislé na svých lidech. Zároveň jsou velmi vitální a přítulné, nerady tráví čas o samotě a považují se za společenské tvory, které těší přítomnost lidí.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Rusko |
| Hmotnost | |
| Kocour | 5 - 7 kg |
| Kočka | 3,5 - 5 kg |
| Barva | Tygrovaná, mramorovaná |
| Průměrný věk | 12 - 17 let |
VZHLED
Tělíčko sibiřské kočky pokrývá chundelatá dvojvrstvá srst, která odpuzuje vodu, a dále bohatá podsada, která zase udržuje kočku v teple. Sibiř jako zem svého původu rozhodně nezapře.
U tohoto typu kočky se velmi liší letní a zimní srst, kdy v létě svou podsadu spolu s límcem kolem krku a hrudi postupně ztrácí, ale v zimě naopak nabývá.
Na kulaté hlavě vidíme velké kulaté oči v barvě srsti a široké postavené uši. Barevné varianty srsti jsou opravdu různorodé, některé jsou žádoucí a některé zase méně. Většina chovatelských stanic dokonce neuznává zbarvení srsti jako je cinnamon, fawn nebo chocolate brown.
POVAHA
Sibiřská kočka si trochu zachovala její divokost a loveckou vášeň. Na rozdíl od ostatních samotářských plemen koček je sibiřanka poměrně společenská a milující, velmi ráda vám bude ležet na klíně a spokojeně vrnět, ale stejně tak ji těší dovádět a lítat sem a tam.
Velmi dobře se snáší i s ostatními zvířaty, a to včetně pejsků. Sibiřanky mají aktivního ducha a plno energie, ale zároveň se dokážou válet na gauči u televize. Nejedná se o kočičku, která by mohla být ponechaná celé hodiny sama doma bez lidské společnosti. Samotu snáší velmi špatně a je závislá na svém majiteli. Mnoho lidí si tak pořizuje i druhou mňoukací kamarádku, aby se jejich sibiřanka sama nenudila.
ZDRAVÍ
Sibiřský původ těchto koček jim zajistil odolnost a silnou imunitu vůči nemocem. Průměrný věk sibiřanek se pohybuje okolo 15 let, ale starší jedinci nejsou žádnou výjimkou.
Mezi nejčastější onemocnění, které je mohou postihnout, se řadí hypertrofická kardiomyopatie, anémie či problémy s močovými cestami.
PÉČE
Sibiřanky budou potřebovat pomoc zejména v zimním období, a to se svým bohatým kožíškem. Je nutné přivykat kotě již od raného věku na pravidelné česání kvalitním kartáčem, kdy sibiřance pomůžete zbavit se přebytečných a starých chlupů.
Díky její husté podsadě se může srst pravidelně cuchat a slepovat. Přetopený městský byt vaší kočičce rozhodně neprospěje. Jednou měsíčně nebo dle potřeby byste měli zastřihovat přerostlé drápky, které při zanedbání mohou až zarůstat a kočce tak způsobit bolest a další problémy.
POHYB
Sibiřské kočky jsou velmi vitální, zvědavé a překypují sovu dobrodružnou povahou prozkoumávat. Milují skákání, šplhání, škrábání a samozřejmě lovení.
Pokud jim člověk nedokáže bezproblémově zajistit tyto aktivity, nehodí se do bytu, ale spíše na zabezpečenou zahradu, kde mohou lovit hlodavce a brousit si drápky o velké stromy, po kterých budou zároveň šplhat.
HISTORIE PLEMENE
Tento druh má pevné základy v podobě huňatého kožichu právě ze Sibiře, kde se poprvé objevil. Jedná se o přírodní plemeno, a tak nebyl žádný člověk zapojen do jeho vývoje. V průběhu 16. a 17. století, kdy Rusové začali osídlovat Sibiř, brali i své kočky jako členy domácností.
Postupně se z koček staly dobré lovkyně a narostl jim charakteristický huňatý kožich, díky kterému byly chráněné před drsnými podmínkami. Nejprve byla tato kočičí rasa známá pod názvem ruská dlouhosrstá kočka, až počátkem devadesátých let se její název změnil na sibiřskou kočku, kterou známe teď.
