SHELTIE

Sheltie není zatížená nemocemi více než jiní psi a obecně se považuje za zdravé plemeno. Je-li o ni správně pečováno, dokáže se se dožít krásného věku. Průměrný věk však dosahuje 12–13 let. 

Bohužel i sheltii postihují některé nemoci mezi kterými se může vyskytnout i anomálie oka a jeho okolí, epilepsie či rakovina. Problémy s klouby také nejsou žádnou výjimkou.

Sheltie je společenský pes, který miluje svého majitele a rodinu. Rád tráví čas ve společnosti lidí. Díky její skladnosti se samozřejmě vejde i do menšího městského bytu, ale s dostatečnou možností pohybu. 

V období línání pes potřebuje pravidelnou péči formou kartáčování, a tak odstranění již uvolněných chlupů. Pokud se sheltií budete chtít jezdit po výstavách, pes by měl vypadat co nejlépe, s tím se také pojí kvalitní koupel a zastřihávání srsti. Samozřejmostí je péče o správný chrup, hlídání délky drápků a čištění uší.

Sheltie je rozhodně aktivním a energickým plemenem, které nevydrží se celodenně válet na gauči. Nejčastěji se využívá v agility, kde se uplatní jejich přesnost a mrštnost. 

Dále také v dogdancingu a pasení, jelikož sheltie spadá do ovčáckých plemen a pudy si zachovala dodnes. Je skvělým parťákem na dlouhé túry, běhání či ke kolu. Sheltii pohyb zkrátka baví. Výcvik se musí vést trpělivě. 

Tvrdým drilem s touto citlivou a vnímavou duší rozhodně nic nezmůžete.

Původ sheltie sahá už do 17. století severního Skotska, konkrétně do Shetlandských ostrovů. Sheltie je tedy obecně mnohem starší než samotná kolie. Postupné křížení s kolií mělo především zlepšit pastevecké vlastnosti tohoto psa. 

Sheltie byla převážně farmářským psem, jehož úkolem bylo udržovat a pást stáda ovcí. 

Plemeno bylo vyšlechtěné, aby dobře snášelo různé klimatické podmínky, a hlavně se vyznačovalo jeho nenáročností. Ve 20. století se dostalo až do Skotska, kde byl jeho chov víceméně stabilizován. Nejvíce popularity se sheltie těší zejména v Japonsku.