JEZEVČÍK

Jezevčík, stejně jako ostatní malá plemena psů, se dožívá okolo 14 let. Se správným životním stylem nejsou výjimkou ani 18letí jedinci. Bohužel se jim také nevyhýbají zdravotní komplikace. 

Mezi ty nejčastější patří hlavně problémy s páteří, což je způsobeno psí atypickou postavou s dlouhým hřbetem. Jezevčíci mohou trpět bolestivými výhřezy plotének, které se musí řešit operativně a často se stává, že pes dokonce ochrne na zadní končetiny. S jezevčíkem byste se měli vyhýbat častým schodům, tvrdému asfaltu a skákání.

Jezevčík je, zejména kvůli své velikosti, většinou domácí člen rodiny, který žije v bytě. S tímto se pojí také důsledek s nedostatkem výcviku či přibírání na váze, který může mít fatální následky. Rozhodně byste měli dbát na jídelníček vašeho psa, především kvůli jeho stavbě těla. 

Nejméně náročná varianta, co se týče srsti, je rozhodně krátkosrstá. Stačí, když pejska párkrát pročešete. U dlouhosrsté varianty se můžete setkat se zachycenými bodláky či špínou. Častokrát se stává, že jezevčíkům zarůstají drápky nebo jsou příliš přerostlé. Proto bude vhodné alespoň jednou měsíčně zastřihávat, pokud pes nemá možnost drápky přirozeně obrousit.

Ačkoliv se takoví tvorové nemusí zdát, dokážou být velmi aktivní a překvapit svou pohyblivostí. Doporučuje se zapojovat jezevčíka do různých sportů, ať už to je běh, plavání či výlety. To vám umožní vychovat správně vyváženého psa s přiměřenou váhou. 

Důležitá je také socializace, kdy štěně budete seznamovat s cizím okolím a novými situacemi. Jinak by se mohlo vyskytnout nežádoucí chování v podobě bázlivosti či naopak agrese. Jezevčíci by neměli být fyzicky přetížení, a především by se měl brát ohled i na jejich zmíněnou páteř.

Historie jezevčíků sahá až do Starého Egypta, kdy byli psi poprvé vyobrazení na různých sochách. Tito psi byli předurčeni především k lovu bobrů, králíků, popřípadě vyder a jezevců. V roce 1888 vznikla první chovatelská stanice jezevčíků, která sídlila v Německu. Již rozlišovala jezevčíky podle typu srsti, tedy na hladkosrsté, drsnosrsté či dlouhosrsté. Nejstarším a nejběžnějším typem hladkosrstého jezevčíka je černé s pálením. Jezevčík byl populární zejména u myslivců, kterým byl vždy po ruce. 

První klub těchto psů vznikl v Československu roku 1937, kdy se jezevčíci postupem času stávali více a více společenským plemenem.Historie jezevčíků sahá až do Starého Egypta, kdy byli psi poprvé vyobrazení na různých sochách. Tito psi byli předurčeni především k lovu bobrů, králíků, popřípadě vyder a jezevců. V roce 1888 vznikla první chovatelská stanice jezevčíků, která sídlila v Německu. Již rozlišovala jezevčíky podle typu srsti, tedy na hladkosrsté, drsnosrsté či dlouhosrsté. 

Nejstarším a nejběžnějším typem hladkosrstého jezevčíka je černé s pálením. Jezevčík byl populární zejména u myslivců, kterým byl vždy po ruce. První klub těchto psů vznikl v Československu roku 1937, kdy se jezevčíci postupem času stávali více a více společenským plemenem.