COTON DE TULÉAR

V porovnání s ostatními psy se jedná o plemeno, které je obecně nepřešlechtěné a dožívá se vysokého věku. Netrpí žádnými typickými genetickými chorobami, ale i u něj může dojít k výskytu některých nemocí. Mezi ně patří například luxace pately, dysplazie kyčelního kloubu, hluchota či onemocnění srdce.

Cotonci mají srst, která neobsahuje podsadu, a to také znamená žádné anebo jen minimální padání chlupů. Navíc je srst samočistící, tudíž psa nemusíte pravidelně koupat. Kartáčování bude ale potřeba, a to hodně. 

Srst těchto psů je totiž náchylná k přehnanému cuchání či plstnatění a pokud ji chcete i nadále udržet bavlněnou a jemnou na dotek, česání bude potřeba téměř na denní bázi. 

U malých psů jako je cotonek nemusí docházet k přirozenému broušení drápů, bude tedy potřeba pravidelná kontrola a případné zastřihávání.

Vzhledem k velikosti psa nebude, co se týče pohyby a přehnaných aktivit, vůbec náročný. Cotonek se velmi rád přizpůsobí vašemu stylu života. 

Za procházky a dovádění na čerstvém vzduchu bude samozřejmě rád, ale přehnaný či náročný pohyb formou několikahodinových výletů rozhodně nepotřebuje. 

Naopak by to malému psovi mohlo uškodit. Cotonka byste měli od malička socializovat a zároveň cvičit hlavně přivolání, jedná se totiž o vášnivé lovce myší. Pokud jste ambiciózní, co se sportů týče, zkusit byste mohli dog dancing.

Coton de Tuleár pochází z oblasti Madagaskaru, což je ostrov asi 400 km od Afriky, kam se pravděpodobně dostal s francouzskými vojáky, evropskými obchodníky či jako kořist na palubách lodí. Jeho vznik tedy není zcela jasný, ale předpokládá se, že první zmínky o plemeni se datují v období 16. až 17. století. 

Faktem je, že coton je příbuzný s bišonkem, havanským psíkem a lvíčkem. Popularita cotonka rostla a sloužil jako společník bohatých měšťanů, či královské rodiny. 

Postupem času se plemeno dostalo i do Evropy, a to konkrétně v roce 1977 na výstavě v Paříži. Psi byli v hojném počtu ke spatření i v Belgii, kde se do teď nejvíce vyskytují právě spolu s Paříží.