ČIVAVA

Čivava patří mezi malá plemena, která se obecně dožívají vyššího věku než velká či obří. Častým problémem jsou ale potíže s klouby, konkrétně luxace pately, která trápí většinu malých psů. 

Čivavy zároveň mají malé a křehké končetiny, které jsou náchylné na různá fyzická traumata, a také tíhnou k tvorbě zubního kamene a srdečním problémům. Dávat pozor byste si měli i na váhu vašeho pejska a hlídat krmnou dávku.  

Hned ze začátku je nutné podotknout, že čivavy rozhodně nejsou venkovními psy. Chlad a zimu nesnáší, lehce prochladnou a jednoduše jim takové podmínky nedělají dobře. Uvítají teplý byt. V zimě se čivavám dokonce pořizují různé oblečky v podobě svetrů a mikin. 

U krátkosrsté varianty je péče o srst téměř minimální. U dlouhosrsté je nutné alespoň párkrát týdně vyčesávat. Do vaší pravidelné rutiny byste měli zahrnout i kontrolu zubů, ušního okolí a zastřihávání drápků, které mají tendenci přerůstat.

Nutné podotknout, že i takto malí psi jako jsou právě čivavy, by se neměli, co se týče pohybu, podceňovat. Sice je neustále vidíme jako módní doplněk v kabelce a tašce, ale po okolí rády podívají i samy. Čivava dokáže ujít dlouhou vzdálenost, proto ji na procházkách opravdu využijete. 

Plusem je, že nemají tendenci zdrhat a radši se drží blízko svého majitele, kterého zároveň bedlivě střeží. Díky jejich neustálé pozornosti a ostražitosti se jedná o dobré hlídače. Čivavy jsou úspěšné i v několika psích sportech a v USA se dokonce využívají jako terapeutičtí psi.

Zdroje uvádí různé teorie, ale jedna věc je jasná, čivava pochází ze severu Mexika z provincie Chihuahua, po které také sdělila svůj název. Nějací lidé uvádí, že čivavy byly dříve využívány Aztéky na různé náboženské rituály a dokázaly přivést mrtvou duši do podsvětí. 

Z tohoto důvodu snad každá rodina v této době chovala čivavu ve své domácnosti, která byla následně obětovaná spolu s popelem uhynulého. První čivava doputovala do tehdejšího Československa v roce 1971, kdy také vznikl první chovatelský klub.