AFGÁNSKÝ CHRT

Jedná se obecně o zdravé a nenáchylné plemeno, přesto mají náchylnost k některým onemocněním. Časté jsou problémy s očima, jako je zelený zákal – poznáme podle výtoku z očí, drbání tlapkou či přivíráním očí. 

Jako další se mohou objevit problémy s kůží (alergie, ekzém, infekce, vředy na kůži), které poznáme hlavně drbáním, vyrážkou či zarudnutím. Jak je tomu obecně u větších plemen, i tato rasa může trpět dysplazií kloubů, kterou poznáme podle bolesti a problémů s pohybem. 

Vzhledem k délce srsti je třeba plemeno často kartáčovat, nebudou se jim tvořit cucky a péče o srst bude snadnější. Někdy je zapotřebí i stříhání konečků srsti kvůli hedvábnosti a lámání. 

Časté koupání není zapotřebí, mohlo by to vyplavit potřebné oleje ze srsti. Jako u všech plemen je třeba jednou za čas zkontrolovat drápky, případně je ostříhat. 

Afgánští chrti potřebují hodně pohybu, je potřeba s nimi chodit na dlouhé procházky několikrát denně. Oblíbenou aktivitou je lure coursing, kdy pejsek uplatní své lovecké pudy a honí kořist. 

Důležitý je také dostatek prostoru, který pro ně bude bezpečný, a v kterém si budou moct vybít přebytek energie. Stejně jako zaměstnání pohybem je pro ně důležité i zaměstnání mysli, ideální je agility či hledání pamlsků. 

Historie afgánských chrtů sahá tisíce let zpátky do horských oblastí Afghánistánu, kde byli vyšlechtěni pro lovecké účely, lovili velkou zvěř, jako jsou vlci, srnci či leopardi. 

Poté se stali symbolem Afghánistánu a byli považováni za prestižní plemeno, které nesmělo chybět ve vyšší společnosti i na dvorech království. V 19. století při kolonizaci, se začali rozšiřovat do Evropy a stalo se z nich velmi populární plemeno, které už není využíváno pouze k lovu, ale i jako společenští psi. 

Dnes mají svou oblibu mezi milovníky psů a potkáme je na výstavách, kde často kvůli svému nádhernému vzhledu vyhrávají trofeje a tituly,