TYROLSKÝ HONIČ
Veselý a velmi pracovitý pes, to je tyrolský honič. Plemeno je energické, přátelské a velmi vytrvalé při práci na stopě. Jelikož se jedná o lovecké plemeno, bude vhodný především k aktivnímu myslivcovi, který psa dokáže kvalitně využít, a to právě při lovu. I přesto, že je honič přátelský a loajální ke své lidské rodině, k malým dětem není příliš doporučován, protože ne vždy je nadšený z jejich dětských her.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Rakousko |
| Hmotnost | |
| Pes | 15 - 20 kg |
| Fena | 15 - 20 kg |
| Výška † | |
| Pes | 44 - 50 cm |
| Fena | 42 - 48 cm |
| Barva | Černá s pálením, červená |
| Průměrný věk | 12 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI VI. - Honiči,barváři a příbuzná plemena |
| Sekce FCI | Sekce 1.2 - Střední honiči (S pracovní zkouškou) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Tyrolský honič, nebo také brakýř, je střední plemeno s vyvinutým svalstvem a hrubou krátkou srstí. Ta se vyskytuje v černé nebo červené barvě s pálením, ale občas můžeme spatřit plemeno i s bílými znaky.
Honiči mají širokou hlavu s vysoko nasazenýma a širokýma ušima, které jsou na koncích zaoblené. Oči jsou spíše velké a mají tmavě hnědé zbarvení.
Pes je obdélníkového rámce s krátkými nohami, silným trupem a dlouhým ocasem, který honič nosí vysoce nasazený.
POVAHA
Tohoto psa rozhodně vystihuje zejména vysoká inteligence a přátelská povaha.
Společnost lidí doslova vyžaduje a ke svému pánovi je velmi loajální. Jedná se o veselého psa, ale přesto se tyrolský honič příliš nedoporučuje k dětem, jelikož nerad trpí jejich hrátky.
Dokáže je ale tolerovat a děti tak bere jako součást smečky, kterou je potřeba chránit. K cizím lidem se pes chová odtažitě a nedůvěřivě. Agresivní rozhodně není, chybí mu k tomu určitá ostrost.
ZDRAVÍ
Tyrolský honič se těší pevnému a odolné zdraví, které není narušeno žádnými genetickými predispozicemi. Jakožto velké plemeno je ale náchylný k některým problémům s pohybovým aparátem, a to je především dysplazie kloubů.
PÉČE
Jelikož se jedná spíše o pracovní plemeno, které je zvyklé létat po lesích, mělo by být zaopatřené kvalitní ochranou proti klíšťatům. Zároveň byste po každé procházce měli pejska zkontrolovat, zdali nemá nějaká zranění.
Menší traumata dokážete ošetřit doma, ale s velkými ránami je nutné dojít k veterináři. Zastřihování drápů u tyrolského honiče nebude příliš třeba, jelikož si bude brousit drápky přirozeně o tvrdý povrch. Srst postačí párkrát pročesat nebo přejet gumovou rukavicí.
POHYB
Tyrolský honič je především lovecký a pracovní pes, který se pohybuje v lesích a horách. Má silně vyvinutý lovecký pud, který majitel musí usměrňovat, v opačném případě se pes nebude dobře snášet s dalšími domácími zvířaty.
Tyrolský honič bude dělat nenahraditelného pomocníka zejména myslivcům při lovu. Ačkoliv se lehce a jednoduše cvičí, vyžaduje pevnou ruku a správnou socializaci. Není vhodným psem pro začátečníky.
HISTORIE PLEMENE
Cílený chov tyrolských honičů započal až v 19. století, konkrétně roku 1860 v Tyrolsku, odkud pes také pochází. Původními předky jsou ale keltští honiči, kteří započali psí linii v horském údolí Alp. Tyrolský honič byl využíván, jak jinak, než k lovu lišek nebo zajíců.
Postupem času se vytvořil plemenný standard a byli představeni první jedinci různého zbarvení. Dnes přetrvaly pouze dvě barvy, a to černá nebo červená s pálením. Přesto, že pes našel využití nejen v myslivosti, ale také jako rodinný společník, na našem území se v hojném počtu rozhodně nevyskytuje.
Oficiální klub plemene v ČR
