TOSA-INU
Tosa – inu je velký pes, který oplývá mírumilovnou a klidnou povahu. Je velmi společenský a rád tráví čas v přítomností své dvounohé rodinky. K dětem je velmi trpělivý a jemný. Pokud se psovi nebude něco líbit, jednoduše odejde a vyhledá si nějaké klidné a odlehlé místo. Tosa – inu potřebuje kontakt se svým pánem, proto nebude vhodný k pobytu venku, a už vůbec ne k tomu celoročnímu.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Japonsko |
| Hmotnost | |
| Pes | 50 - 90 kg |
| Fena | 50 - 90 kg |
| Výška † | |
| Pes | 60 < cm |
| Fena | 55 < cm |
| Barva | Černá, Žíhané zbarvení, Světle žlutohnědá, Červená |
| Průměrný věk | 10 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI II. - Pinčové a knírači, molosská plemena |
| Sekce FCI | Sekce 2 - Molosská plemena (Bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Tosa – inu je velké a robustní plemeno psa s vyvinutými svalstvem po celém těle. Má těžkou a pevnou kostru.
Na široké hlavě s pevnou čelistí jsou převislé, tenké uši a malé tmavě hnědé oči. Krk je svalnatý a kůže zde tvoří klasický lalok. Na dlouhý a široký hřbet navazuje silný ocas, který by měl dosahovat k hleznům.
Tosa – inu má krátkou a přiléhavou srst v žíhané, žluté nebo černé barvě. Objevit se mohou i jedinci s drobnými bílými znaky. Tento mohutný chlupáč dokáže vážit až 90 kg.
POVAHA
Robustní a často zastrašující plemeno je milujícím a výborným psem. V domácnosti je tosa – inu klidný, vychází s ostatními zvířaty a nemá vyvinutý lovecký pud. Na druhou stranu dokáže být teritoriální, což z něj tvoří dobrého hlídače a ochranáře.
K dětem se chová s respektem a pokud se psovi něco nelíbí, jednoduše odejde. Nemá v povaze být agresivní. Platí pravidlo, že pes vždy zrcadlí svého pána. Pokud se tedy majitel bude cítit uvolněně v přítomnosti cizinců, stejně se bude cítit i pes. Pokud ale vycítí strach, tosa – inu vše vezme do vlastních tlapek.
ZDRAVÍ
Poměrně předvídatelný problém u takto velkých a těžkých plemen je především dysplazie kyčelních nebo loketních kloubů, která pejska může v životě potkat. Jelikož má tosa – inu posunutý práh bolestivosti, snadno by se mohlo stát, že bolest dá najevo až ve chvíli, kdy bude pozdě a kloub je již trvale poškozený. Malá štěňátka by proto měla mít klidovější režim, aby se jim kostra v pořádku vyvinula.
Plemeno je ale zdravé a velmi odolné vůči dalším nemocem.
PÉČE
Tosa- inu je pes bez podsady, a to z něj rozhodně nedělá venkovního psa, minimálně v zimě ne. Zároveň potřebuje opravdu častý kontakt s lidmi, jelikož se jedná o společenské plemeno, která nemá rádo samotu. Domek s velkou zahradu či prostorný byt bude tou správnou volbou pro vašeho pejska.
Údržba srsti je nenáročná. Občas postačí vyčesat jemným kartáčem, abyste se tak zbavili starých chlupů a pokud chlupáč přijde domu zablácený či se psím odérem, koupel bude jistě třeba. V tomto případě byste se měli podívat po jemném psím šamponu, který nevysušuje kůži.
POHYB
Tento čtyřnohý parťák potřebuje prostor a miluje volný pohyb. Denní procházky byste rozhodně měli přidat do vašeho i psího rozvrhu. Díky stavbě těla a těžkým kostem se tosa – inu nehodí na klasické kynologické sporty jako jsou agility. Zato velmi rád chodí po zahradě a hlídá váš pozemek, a to se stane jeho primární činností.
Výcvik není tak úplně lehký a je potřeba pevné a důsledné ruky u takto velkého plemen. Povely a výchova musí psa bavit, nejlépe tedy uděláte, pokud za odměnu využijete pamlsek či hračku jako formu pochvaly.
HISTORIE PLEMENE
Plemeno vzniklo na území Japonska kolem 14. století, kde byli spatřeni první jedinci. Původně tosa – inu sloužil k psím zápasům, kde hlavním úkolem bylo protivníka bez kousání povalit. Dnes je ale využíván policisty ke stopařské práci nebo v canisterapii.
Tento čtyřnohý tvor si prošel několikaletým křížením s různými plemeny, mezi které patří buldok, mastif, bernardýn, německý ohař nebo i doga. O čistokrevné plemeno se tedy rozhodně nejedná.
Během světových válek měl tosa – inu namále a zbylo pouze pár jedinců, díky kterým mohl pokračovat chovat plemene. Oficiálního uznání se dočkal roku 1930 a první jedinec byl k nám dovezen v roce 1993.
