STŘEDOASIJSKÝ PASTEVECKÝ PES
Plemeno sice nepatří mezi klasické mazlíčky, kteří udělají vše, co vám na očích vidí, ale zato se jedná o výborného hlídače, se správnou výchovou i o rodinného psa. Středoasiati mají tuhý kořínek a vysoký práh bolestivosti.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Rusko |
| Hmotnost | |
| Pes | od 50 kg |
| Fena | od 40 kg |
| Výška † | |
| Pes | od 70 cm |
| Fena | od 65 cm |
| Barva | Bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá, skvrnitá |
| Průměrný věk | 10 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI II. - Pinčové a knírači, molosská plemena |
| Sekce FCI | Sekce 2 - Molosská plemena (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
U středoasijského evropského psa je na první pohled patrný pohlavní dimorfismus. Psi jsou mohutní a velcí s robustní kostrou na rozdíl od fen, které jsou trochu jemnější. Pes má středně velké oči tmavé barvy, ze kterých vyzařuje sebevědomý výraz.
Uši jsou velké, mají trojúhelníkový tvar a v zemích původu se kupírují. Krk je střední délky s velkým množství svalů a volnou kůží, která je pro plemeno charakteristická.
Ocas je vysoko nasazený, kupíruje se stejně tak jako uši pouze v zemích původu. Středoasiat nosí ocas v linii hřbetu, zejména při akci, jinak je volně svěšený dolů. Existují krátkosrsté i dlouhosrsté varianty tohoto plemene.
POVAHA
Středoasijský pastevecký pes jednoznačně patří mezi výborné hlídače a ochranářské psy.
Svou rodinu miluje, překypuje velkou věrností a v případě nebezpečí se nebojí bez varování zasáhnout.
S dětmi si rozumí velice dobře, avšak je nutné svým ratolestem vysvětlit, jak se mají k pejskovi chovat. S ostatními zvířaty dokáže vycházet, nejlépe pokud s nimi vyrůstá již od štěněcího věku.
Jedná se o velmi dominantní plemeno, které s ostatními psy nevychází úplně nejlépe, jelikož byl dříve využívaný k psím zápasům, a to se na něm odrazilo.
ZDRAVÍ
Středoasijský pastevecký pes je od přírody zdravé plemeno. O tom svědčí i dlouhověkost navzdory jeho výšce a proporcím. Většina obřích plemen se totiž dožívá nižšího věku.
Na druhou stranu mohou středoasiata postihnout problémy zejména pohybové soustavy, do které patří dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu. Jako štěně by tedy nemělo chodit často do schodů či skákat na tvrdý povrch, abyste tak zajistili dobrý vývin kostí.
Dávat byste si měli pozor i na torzi a dilataci žaludku, které zabráníte klidovým režimem po krmení a rozdělení krmiva do menších dávek.
PÉČE
Středoasijský pastevecký pes nemá rád především stísněné prostory, proto bude rád za velkou zahradu. Jeho dlouhá a hustá srst s podsadou mu dovoluje celoroční pobyt venku. I přesto byste psovi měli zajistit nějaký přístřešek či boudu, kde se za nepříznivého počasí bude moc schovat.
Česání srsti bude potřeba zejména v zimním období. Středoasiati si drápky obrušují přirozeně o tvrdý povrch, kolikrát tedy nebude potřeba ani vlastnoručně zastřihávat. Zároveň netrpí na zubní kameny.
POHYB
Středoasiati jsou sebevědomími psy, kteří mají svou vlastní hlavu. Pohyb a výcvik bude nutností při každodenním životě. Výchova plemene je náročná a dává zabrat i zkušeným kynologům.
Pes nebude plnit pokyny, ve kterých nevidí vyšší smysl. Svého pána respektuje, ale nikdy mu nebude bezmezně podřízený jako jiná plemena. Díky jeho velikosti se středoasiat nehodí na klasické kynologické sporty, bude ale rád za dlouhé procházky a výlety.
HISTORIE PLEMENE
Středoasijský pastevecký pes je jedním z nejstarších plemen psů. Podobní psi byli viděni na území Asie, konkrétně Turkmenistánu, již před několika tisíciletími.
Někteří lidé se domnívají, že pes pochází ze salašnických či tibetských plemen, jiní naopak tvrdí, že pochází z dog nebo že sami dokonce přispěli ke vzniku dogovitých plemen.
Hlavním úkolem středoasiatů bylo hlídání stád a obydlí svých majitelů. Střety s vlky a medvědy byly na každodenním pořádku, a to se také odrazilo v povaze plemene. Nejedná se o celosvětově rozšířené plemeno.
