Vesnický pes, ochranář a dobrý rodinný společník, to je slovenský čuvač. V horkých krajinách je jako doma, dlouhé výlety po přírodě ho naplňují. Vhodný je pro ambiciózního turistu, ale i do aktivní rodiny s dětmi. Na farmě se cítí jako doma, ale s jinými psy moc dobře nevychází.
| Země původu | Slovensko |
| Hmotnost | |
| Pes | 36 - 44 kg |
| Fena | 31 - 37 kg |
| Výška † | |
| Pes | 62 - 70 cm |
| Fena | 59 - 65 cm |
| Barva | Bílá |
| Průměrný věk | 10 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi |
| Sekce FCI | Sekce 1 - Ovčáci (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
Mohutného a silného psa definuje zejména dlouhá sněhově bílá srst ve které se vyskytuje. Tmavší nažloutlé odstíny jsou sice přípustné, ale nikoliv žádoucí.
Slovenský čuvač je vzhledově typickým horským psem se silnou kostrou. Oválné oči mají tmavě hnědou barvu a vysoko nasazené uši nosí pes svěšené a přilehlé podél hlavy.
Slovenští čuvači mají mohutný a středně dlouhý krk s hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry. Silné končetiny jsou zakončené velkými tlapami s polštářky. Jejich ocas bývá v klidovém stavu nesen svěšený.
Čuvači mají sebevědomou a vyrovnanou povahu, kterou jen tak něco nevyvede z míry. Svou rodinu berou jako takovou svoji smečku.
Vycházejí velmi dobře s dětmi a vykazují věrnost svému pánovi. Nepotřebují neustálou pozornost, dokážou být i samostatní. Slovenský čuvač brání své lidi stejně dobře jako svoje teritorium.
K cizím lidem se může chovat poněkud odtažitě a odměřeně, agresivní však nebývá. Vždy záleží na reakci majitele na nově příchozího jedince. S menšími zvířaty vychází pes dobře, ale co se týče ostatních psů, může nastat problém a soužití s nimi se spíše nedoporučuje.
Slovenští čuvači jsou otužilí a zdraví jedinci již od přírody. Nejsou ve velké míře náchylní k nemocem. Hlavním strašákem u takhle velkých a obřích plemen psů je dysplazie kyčelního či loketního kloubu a celkově problémy pohybového aparátu.
Proto je potřeba dbát na důležitou stravu a výběr zdravého štěněte. Mimo dysplazie nebyl u plemene zaznamenán častější výskyt žádného z onemocnění.
Stoprocentně se jedná o venkovní plemeno, které může celoročně přebývat na zahradě. V bytě ho spatříme pouze zřídka. Kvalitní zateplená bouda pro slovenského čuvače bude velkým plusem, aby se v zimních měsících mohl kam schovat. I přestože je plemeno samostatné a dokáže být i nějakou dobu samo, denní kontakt s majitelem bude nutný.
Péče o srst slovenského čuvače je méně náročnější, než se ve skutečnosti zdá. Mimo období línání, kdy je potřeba každodenní kartáčování, postačí pročesat srst pouze jednou za týden. Podle potřeby je pak nutné zastřihovat drápky a pravidelně kontrolovat zuby a uši.
Pokud psa budete chovat venku na dostatečně velké zahradě s kvalitním oplocením, dokáže si čuvač obstarat pohyb sám. Jinak je nutné ho vytáhnout na procházky, kde se bude moc unavit. Slovenský čuvač bude vynikat zejména v dogtrekkingu.
V horách a turistice je velmi zběhlý, dlouhé výlety a toulání přírodou psa naplňuje. Zároveň by bylo výhodou u takto velkého plemene kvalitní výcvik.
Slovenský čuvač má vysoké sebevědomý a vlastní rozum, to ale neznamená, že se jedná o plemeno, které nelze vychovat. Důležitý bude pevný, ale zároveň citlivý a správný přístup formou pamlsku. Pes má také rád různé hry s míčkem.
Slovenský čuvač pochází ze Slovenský hor, kde působil jako pastevecký pes. Jeho bílá barva byla žádoucí a také nebyl jediným bílým pastevcem. Pastýři tak psy rozeznali od potencionálních predátorů a nestalo se tak, že by omylem zastřelili svého psa místo vlka.
Prakticky se jedná o čistokrevný chov, jelikož byl pes chován na odlehlých místech, kam se dostávali zejména turisti, kteří si mnohokrát odnesli štěně slovenského čuvače s sebou domu, a tak se plemeno postupně rozšiřovalo. Ke schválení názvu slovenského čuvače místo tatranského došlo v roce 1969.
