LAPINPOROKOIRA
Odolné psí plemeno s huňatou srstí a pracovitou povahou. Porokoiry potřebují vybít svou nekonečnou energii, jsou vhodné pro aktivní lidi, rodinu či jednoho majitele.
Jejich loajálnost nezná meze. Jedná se o dobrého hlídače a strážce majetku. S ostatními psy dokáže lapinporokoira vycházet.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Finsko |
| Hmotnost | |
| Pes | 15 - 24 kg |
| Fena | 15 - 24 kg |
| Výška † | |
| Pes | 48 - 54 cm |
| Fena | 43 - 49 cm |
| Barva | Černá, Dark Brown, Dark Grey |
| Průměrný věk | 11 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI V. - Špicové a primitivní plemena |
| Sekce FCI | Sekce 3 - Severští pastevečtí a ovčáčtí psi (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Lapinporokoira patří mezi ovčácká plemena střední velikosti. Srst pokrývá celé psí tělo, které je stavěné i do těžko přípustného terénu. Barva porokoiry je většinou černá, tmavě šedá, liščí nebo hnědá.
Srst se může vyskytovat v různých délkových variantách. Na krátký krk navazuje dlouhý hřbet se zužujícím se ocasem, na kterém se může tvořit prapor. Barva duhovky je oříšková až tmavě hnědá. Končetiny jsou úměrně dlouhé k tělu, zakončené kulatými tlapkami.
Porokoiry se od příbuzné lapinkoiry liší zejména vzhledem. Porokoira mnohem více připomíná ovčáckého pracovního psa, kdežto lapinky se chovají zejména pro jejich exteriér.
POVAHA
Lapinporokoira je vlídná, přátelská a velice oddaná své rodině. S dětmi vychází dobře a ,,své lidi“ si zkrátka drží blízko sebe. Porokoira má vyvinutý lovecký pud, proto se nedoporučuje k ostatním domácím mazlíčkům.
S ostatními psy dokáže vycházet a při správně vedené socializaci dokáže snést i jiná zvířata.
Jedná se o dobrého hlídače, který nově příchozí ohlásí svým hlasitým štěkotem. Porokoiry se k cizím lidem mohou chovat poněkud nevlídně a odtažitě, ale nikoliv agresivně. Jedná se o plemeno, které nerado tráví dlouhý čas o samotě. Zároveň špatně snáší změnu majitele. Porokoira si dokáže velmi rychle vytvořit vztah s člověkem.
ZDRAVÍ
Vše jistě záleží na kvalitě života daného jedince. Nejlépe uděláte, když si porokoiru pořídíte z dobře vedené chovné stanice, kde se psi testují na různá kloubní či dědičná onemocnění, aby se tak mohlo předejít nechtěným problémům. Lapinporokoiry jsou zdravé, odolné a v mnoha případech i dlouhověké.
PÉČE
Porokoiry, stejně tak jako ostatní severská plemena, byly vyšlechtěné k venkovním chovu do velmi mrazivých teplot. Celoroční pobyt na zahradě jim rozhodně vadit nebude, ale pouze za předpokladu pravidelného kontaktu se svou lidskou smečkou.
Jejich dlouhá a na dotek hebká srst vyžaduje zvýšenou pozornost pouze v době línání, které přichází dvakrát do roka, zejména v zimním a jarním období. Vyčesávat staré chlupy byste měli každý den, jinak si z nich můžete rovnou udělat peřinu. Porokoira bude také vyžadovat kvalitní granule do kterých můžete přidávat různé oleje, například lososový, který srsti vašeho pejska dodá krásný lesk. Samozřejmostí je i zastřihávání drápů, čištění uší a zubů
POHYB
Lapinporokoiry jsou pracovní psi na vysoké úrovni. Práce je baví a potřebují pravidelnou zátěž. Díky jejich instinktům, síle a nekonečné energii jsou vhodné téměř na kterýkoliv psí sport. Mezi nejčastější patří mushing, dogtrekking, canicross, obedience či nosework. Jelikož se jedná o trochu robustnějšího pejska, nebude vhodný na agility, dogfrisbee či flyball, zejména kvůli opotřebení kloubů.
Porokoiry dokážou být velmi tvrdohlavé, a ne každý váš povel se jim bude chtít splnit. Situace řeší rády samy. Jedná se o plemeno, které vám chyby při výcviku málokdy odpustí a bude si je pamatovat velmi dlouho. Důležitá činnost u porokoir je zejména včasná socializace s okolím a ostatními zvířaty
HISTORIE PLEMENE
Ne nadarmo se plemeni říká laponský ovčák, stejně tak jako jeho příbuzná lapinkoira, pochází totiž ze zasněžených krajin Finska. Psi lapinporokoiry se využívali ke střežení sobího stáda, majetku a tábořiště.
Předci plemene nejsou až do teď na sto procent známi. V průběhu druhé světové války většina psů zahynula a hrozil jejich definitivní úpadek. Nadšení chovatelé ze Švédska a Finska se pokoušeli psi zachránit křížením s karelským medvědím psem, a to se jim nakonec podařilo.
Standard plemene porokoiry byl oficiálně uznán až v roce 1966. Nyní se jedná o málo vyskytujícího se psa v České republice.
