LANCASHIRSKÝ PATAŘ

Jedná se o poměrně zdravé plemeno, které není zatížené mnoha genetickými nemocemi. Většinu malých plemen psů, tak i lancashirského pataře, mohou postihnout problémy se zuby, a to zejména jejich absence. Mohou být také náchylní na luxaci čéšky nebo oční čočky.

Péče o plemeno není nijak zvlášť náročná. Jako typický pes s podsadou, tak i patař líná dvakrát do roka, a to zejména v zimních měsících, kde je potřeba se věnovat srsti častěji a vyčesávat chlupy nejlépe každý den. Česání srsti bude potřeba i během roku tak, kdy pes nelíná, aby se zabránilo případnému cuchání či plstnatění. 

Patař může být spokojený i v menším městském bytu za předpokladu, že bude mít kvalitní a pravidelný pohyb. K celoročnímu pobytu venku vhodný není. Dalším důležitým aspektem bude i kvalitní strava s vysokým podílem masa a v pravidelných porcích.

Ačkoli se jedná o malé psí plemeno, ukrývá v sobě studnu nevyčerpatelné energie. Patař je aktivní pes, který se po hlavě vrhne do každého kynologického sportu. Stačit mu budou i dlouhé túry a výlety s jeho aktivní rodinou, ale nadšený sportovec ho rozhodně využije na běh, pasení nebo například agility. 

Pro jeho mnohdy temperamentní chování se hodí spíše pro zkušenějšího člověka. U pataře se může často stát, že bude svéhlavý, a proto je nutné, aby po jeho boku byl majitel, který ví, co dělá a jak má psa usměrnit.

Plemeno dříve sloužilo zejména při práci s dobytkem jako pastevní pes. Jeho název patař“ vznikl zejména při popohánění stáda a kousáním ho do pat. Plemeno pochází z Anglie, kdy se objevilo během 70. let 20. století. Pes mohl být viděn zejména na různých farmách. 

Jeho vyhynutí hrozilo v období mechanizace, kdy vznikaly různé stroje, které postupně nahrazovaly psí a lidskou práci. Naštěstí se pár nadšenců postaralo o přežití tohoto psa a jeho standard vznikl v roce 1978. Jedná se o málo početné plemeno, které můžeme vidět zřídka kdy a u nás se vyskytuje ve velmi malém množství.