LABRADORSKÝ RETRIEVER
Pokud jste nenáročný jedinec či máte rodinu s dětmi, labrador bude ta správná volba pro vás.
Jedná se o plemeno, které se dokáže přizpůsobit vašemu stylu života, bude vám chtít být neustále nablízku a zároveň má jemnou a přátelskou povahu. Výcvik labradorů je velmi snadný a hodí se i pro úplné začátečníky.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Anglie |
| Hmotnost | |
| Pes | 29 - 36 kg |
| Fena | 25 - 32 kg |
| Výška † | |
| Pes | 56 - 57 cm |
| Fena | 54 - 56 cm |
| Barva | Černá, Čokoládová, Žlutá |
| Průměrný věk | 10 - 12 let |
| Skupina FCI | FCI VIII. - Slídiči, retrívři a vodní psi |
| Sekce FCI | Sekce 1 - Retrívři (s pracovní zkouškou) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Labradoři jsou mohutní psi s velkým tělesným rámcem. Mají silný, hluboký hrudník a širokou lebku. Uši jsou středně velké, posazené poměrně daleko vzadu a přiléhají k hlavě psa.
Oči mají oříškovou nebo hnědou barvu. Nohy labradora jsou pevné a mezi prsty mají blánu, která psovi usnadňuje plavání. Jejich srst je krátká a drsná na dotek na rozdíl od podsady, která je jemná a hustá. Barva srsti může být čokoládová, zlatá nebo černá.
Na první pohled si také můžeme všimnout značného pohlavního dimorfismu, kdy jsou feny o něco menší a hubenější než psi.
POVAHA
Labradoři mají skvělou pověst zejména kvůli své přátelské povaze a snadnému výcviku. Díky jejich absenci veškeré agresivity se skvěle hodí do rodiny. Labrador je oddaný a svého pána respektuje.
Jedná se o psa, který by s vámi trávil nejraději každou minutu. Nutno podotknout, že tito psi jsou výbornými plavci, milují každou kaluž či potůček. S jejich podsadou a blány mezi prsty jsou kdykoliv připraveni skočit do vody. Díky jeho jemné a trpělivé povaze z něj nikdy nebude hlídač.
Na příchozího vetřelce rozhodně upozorní hlubokým štěkotem, ale obranářem určitě nebude.
ZDRAVÍ
Labradora, stejně tak jako ostatní robustní a těžká plemena, mohou potrápit zejména potíže pohybového aparátu. Nejčastěji se objevuje dysplazie kyčelního kloubu, ke které má pes zpravidla dědičné predispozice a mnohdy k jejímu rozvoji dokáže přispět i pejskař.
Dysplazie se může objevit u obézních psů či jedinců u kterých ve štěněcím věku došlo k rychlému rozvoji kosterního aparátu.
U labradorů se může vyskytnout i alergie, epilepsie či artritida.
PÉČE
Labradoři potřebují lidskou společnost téměř neustále, proto nebudou vhodní pro celoroční pobyt venku na zahradě. Také se u nich musí hlídat strava a dostatečný pohyb. S přibývajícím věkem mají, zejména feny, tendenci tloustnout, a to může vést až k obezitě.
Co se týče péče o srst, labradoři jsou nenároční psi.
Jemné kartáčování jednou denně bohatě stačí. Koupání psa se nedoporučuje, pouze v těch nejzazších případech. Při častém kopání se psovi narušuje přirozený maz a lesk, srst se pak vysušuje. Pokud se váš labrador na procházce zašpiní, stačí ho pouze otřít mokrou žínkou.
POHYB
Jelikož jsou labradoři velmi nadšení jedlíci, měli by se i denně hýbat. Doporučují se delší procházky než pouhé vyvenčení. Nejlépe, aby měl pes rovnou přístup na zahradu a měl volný pohyb několik hodin. Labradoři zbožňují aportování a jsou v něm stejně dobří, jako v plavání.
Labrador je ideálním plemenem pro nezkušené či začátečníky. Výcvik je u takového plemene samozřejmě nutný, ale díky své vysoké inteligenci, vnímavosti a poslušnosti bude absolutně nenáročný.
HISTORIE PLEMENE
Labradorský retriever pochází z Kanady a údajně by měl být potomkem novofundlandského psa. Retrievři ale vznikly již mnohem dříve, kdy byli využíváni zejména k aportování lovené zvěře.
Využívali se k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. To také vysvětluje jejich lásku k vodním hrátkám. Od roku 1800 se psi začali převážet do Anglie, kde se následně tvořily různé varianty retrieverů. Až od druhé poloviny 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu labradorských retrieverů.
