KARELSKÝ MEDVĚDÍ PES
Plemeno, které je známe svou robustností a otužilostí vůči mrazu. Jedná se o loajálního hlídače vhodného na zahradu.
Karelák je náročný na pohyb, výcvik i výchovu, pro začátečníka by to tedy mohl být velký oříšek.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Finsko |
| Hmotnost | |
| Pes | 25 - 28 kg |
| Fena | 17 - 20 kg |
| Výška † | |
| Pes | 54 - 60 cm |
| Fena | 49 - 55 cm |
| Barva | Černá, Černobílá |
| Průměrný věk | 11 - 15 let |
| Skupina FCI | FCI V. - Špicové a primitivní plemena |
| Sekce FCI | Sekce 2 - Severští lovečtí psi (zkouška z výkonu v severských zemích) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Na první pohled se nemusí zdát, ale jedná se o plemeno lehké a hbité konstituce, s inteligentním výrazem, které je neustále ve střehu. Jako ostatní severští psi, tak i karelák má pokryté celé tělo velmi hustou a bohatou srstí s jemnou podsadou. Pes je pouze černobílé barvy, kdy jsou bílá místa zejména na končetinách a hrudníku. To se ale může lišit.
Má poměrně velkou hlavu s hnědýma očima a středně velkýma ušima. Oči jsou spíše malé a hluboko posazené, zatímco trojúhelníkového uši jsou středně velké a vztyčené. Trup a celkové tělo má karelský pes pevné a velmi dobře osvalené, uzpůsobené k pohybu. Ocas musí být vždy zatočený nad hřbetní linií a vysoko nasazený, podobně jako u špiců.
POVAHA
Pokud hledáte mazlivé plemeno, které vám bude neustále projevovat nekonečnou lásku, tak byste se měli nejspíš poohlédnout jinde.
Karelský medvědí pes je nesmírně loajální a hodí se nejlépe k jednotlivci.
Nikdy nebude nikoho poslouchat tak dobře jako svého pána. Bohužel ho k majiteli nepojí láska či závislost, ale čistě jen loajalita. Jedná se o vážné plemeno, které moc neprojevuje city a emoce.
ZDRAVÍ
Kareláci byli vyšlechtěni za opravdu drsných podmínek, proto se plemeno považuje za velmi robustní a odolné vůči nemocem. Karelský medvědí pes nemívá žádné zvláštní zdravotní problémy a žádné dědičné poruchy zdraví. Jedná se o psy se skutečně zdravým kořínkem, kteří se dožívají až 15 let věku.
PÉČE
Díky jeho husté a bohaté podsadě je pes vhodný na celoroční pobyt venku. Srst kareláka ho v zimě zahřívá a v létě naopak ochlazuje. Na péči je velmi nenáročný. Bohatě stačí, když psovi párkrát za týden vyčešete srst tak, aby mohly odpadat staré chlupy.
V období línání byste měli česání zintenzivnit, ale tím veškerá péče o srst končí. Stejně tak jako u ostatních plemen byste měli věnovat pozornost i ústní hygieně, kontrole uší, očí a zastřihávání drápků.
POHYB
Keralský medvědí pes je plemeno, které bude vděčný za volný pohyb a čerstvý vzduch na zahradě. Rozhodně to není klasický ,,gaučák“ a nikdy nebude. Kareláky byste neměli chovat ve větší smečce, mohli by vám potom přerůst přes hlavu díky jejich dominantní povaze. Zároveň se špatně snáší s ostatními psy.
Jelikož mají silně vyvinutý lovecký pud, nehodí se ani k ostatním zvířatům a v lese na procházce byste kareláka měli mít vždy na vodítku. Vše ale záleží na kvalitě a včasné socializaci. Jedná se o plemeno, které potřebuje fyzicky, ale i mentálně zaměstnat. Pokud jste nadšený cestovatel, máte rádi turismus, psa berte určitě s sebou, bude vám za to vděčný.
Kareláka není vhodné chovat pouze jako společníka, je náročný na pohyb, výcvik i výchovu. Nejlépe mu bude s nějakým aktivním myslivcem či sportovcem. Je výborný hlídač.
HISTORIE PLEMENE
Konkrétně karelský medvědí pes není vůbec staré plemeno. Jeho šlechtění začalo až počátkem 20. století v oblasti Karélie na pomezí Ruska a Finska. Plemena se oficiálně ujmulo Finsko, jelikož Rusko se jeho chovu neúčastnilo téměř vůbec.
Za předchůdce kareláka se řadí všechny různé lajky či špicové, díky jejich stočenému ocasu nad hřbetní linií. Úkolem psa bylo lovit zvěř, mezi kterou patřili dokonce i losi a medvědi. Kořist vždy zahnal do slepé uličky a vyčkával na svého lovce. Po rusko-finské válce nadšení chovatelé dokázali shromáždit dostatek chovných jedinců a pokračovat s čistokrevným chovem.
Popularita karelského medvědího psa se poté rozhodně rozšířila, ale největší zastoupení tohoto plemene stále najdeme ve Finsku, Švédsku a Norsku.
