JEZEVČÍK
Malý čtyřnohý parťák, který hravě zaujme místo člena vaší rodiny. Jezevčíci snadnou přilnou k jednomu člověku a poté těžce snáší odloučení.
Jedná se sice o krátkonohého psa, který je ale velmi hbitý, rychlý a dokáže být užitečný při práci na stopě.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Německo |
| Hmotnost | |
| Pes | do 9 kg |
| Fena | do 9 kg |
| Výška † | |
| Pes | Neuvádí se |
| Fena | Neuvádí se |
| Barva | Červené, červenožluté, žluté, black and tan, tygrovaná, žíhaná |
| Průměrný věk | 12 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI IV. - Jezevčíci (se zkouškou z výkonu.) |
| Sekce FCI | Sekce - Málopočetná skupina psů - nerozděluje se na sekce |
| FCI | Standard |
VZHLED
Jezevčík je pes malého vzrůstu. Stavba těla je protáhlá a osvalená. Pes má v poměru k tělu velmi krátké končetiny, ale přesto vás překvapí svou rychlostí a mrštností.
Plemeno jezevčík může být krátkosrsté, drsnosrsté či dlouhosrsté. Dále psa dělíme podle velikosti na standardního, trpasličího a králičího. Barevné varianty srsti mohou být rozmanité. Nejčastěji spatříme černého jezevčíka s hnědým (oranžovým) pálením, ale dále také hnědého s pálením, červeného, žlutého či žíhaného.
POVAHA
Jedna z nejčastějších vlastností jezevčíků je tvrdohlavost a urážlivost. Na druhou stranu se jedná o inteligentního, bystrého a empatického tvora, který lehce přilne k člověku. Svému majiteli je velmi loajální a oddaný, většinou si z celé rodiny vybírá pouze jednu osobu, se kterou si následně vytvoří vztah. Je přátelský a milý, k dětem se chová slušně a neagresivně.
Ovšem je důležité dětem vysvětlit, jak se mají k pejskovi chovat. Jezevčík určitě nepatří mezi hlídací psy, ale nově příchozího vám dá hlasitě najevo. Jedna z nejčastějších vlastností jezevčíků je tvrdohlavost a urážlivost.
ZDRAVÍ
Jezevčík, stejně jako ostatní malá plemena psů, se dožívá okolo 14 let. Se správným životním stylem nejsou výjimkou ani 18letí jedinci. Bohužel se jim také nevyhýbají zdravotní komplikace.
Mezi ty nejčastější patří hlavně problémy s páteří, což je způsobeno psí atypickou postavou s dlouhým hřbetem. Jezevčíci mohou trpět bolestivými výhřezy plotének, které se musí řešit operativně a často se stává, že pes dokonce ochrne na zadní končetiny. S jezevčíkem byste se měli vyhýbat častým schodům, tvrdému asfaltu a skákání.
PÉČE
Jezevčík je, zejména kvůli své velikosti, většinou domácí člen rodiny, který žije v bytě. S tímto se pojí také důsledek s nedostatkem výcviku či přibírání na váze, který může mít fatální následky. Rozhodně byste měli dbát na jídelníček vašeho psa, především kvůli jeho stavbě těla.
Nejméně náročná varianta, co se týče srsti, je rozhodně krátkosrstá. Stačí, když pejska párkrát pročešete. U dlouhosrsté varianty se můžete setkat se zachycenými bodláky či špínou. Častokrát se stává, že jezevčíkům zarůstají drápky nebo jsou příliš přerostlé. Proto bude vhodné alespoň jednou měsíčně zastřihávat, pokud pes nemá možnost drápky přirozeně obrousit.
POHYB
Ačkoliv se takoví tvorové nemusí zdát, dokážou být velmi aktivní a překvapit svou pohyblivostí. Doporučuje se zapojovat jezevčíka do různých sportů, ať už to je běh, plavání či výlety. To vám umožní vychovat správně vyváženého psa s přiměřenou váhou.
Důležitá je také socializace, kdy štěně budete seznamovat s cizím okolím a novými situacemi. Jinak by se mohlo vyskytnout nežádoucí chování v podobě bázlivosti či naopak agrese. Jezevčíci by neměli být fyzicky přetížení, a především by se měl brát ohled i na jejich zmíněnou páteř.
HISTORIE PLEMENE
Historie jezevčíků sahá až do Starého Egypta, kdy byli psi poprvé vyobrazení na různých sochách. Tito psi byli předurčeni především k lovu bobrů, králíků, popřípadě vyder a jezevců. V roce 1888 vznikla první chovatelská stanice jezevčíků, která sídlila v Německu. Již rozlišovala jezevčíky podle typu srsti, tedy na hladkosrsté, drsnosrsté či dlouhosrsté. Nejstarším a nejběžnějším typem hladkosrstého jezevčíka je černé s pálením. Jezevčík byl populární zejména u myslivců, kterým byl vždy po ruce.
První klub těchto psů vznikl v Československu roku 1937, kdy se jezevčíci postupem času stávali více a více společenským plemenem.Historie jezevčíků sahá až do Starého Egypta, kdy byli psi poprvé vyobrazení na různých sochách. Tito psi byli předurčeni především k lovu bobrů, králíků, popřípadě vyder a jezevců. V roce 1888 vznikla první chovatelská stanice jezevčíků, která sídlila v Německu. Již rozlišovala jezevčíky podle typu srsti, tedy na hladkosrsté, drsnosrsté či dlouhosrsté.
Nejstarším a nejběžnějším typem hladkosrstého jezevčíka je černé s pálením. Jezevčík byl populární zejména u myslivců, kterým byl vždy po ruce. První klub těchto psů vznikl v Československu roku 1937, kdy se jezevčíci postupem času stávali více a více společenským plemenem.
