ITALSKÝ VOLPINO

Jako většina špicovitých pleme, tak i volpino patří mezi zdravé a dlouhověké psy. Mezi geneticky podmíněné nemoci patří primární luxace čočky, což může mnohdy vést až ke ztrátě zraku. 

Je tedy vhodné si pořídit štěně z čistokrevného chovu, kde jsou jedinci na taková onemocnění testovaní. Italský volpino se průměrně dožívá kolem 16 let věku. 

Jak už bývá zvykem u takto chlupatých plemen, kartáčování a česání bude pravidelná a častá rutina. V zimním období je potřeba se péči o srst věnovat častěji, nejlépe každý den, kdy pes ztrácí plno chlupů. 

Mimo toto období byste měli česat každý týden, abyste tak předešli cuchání a plstnatění. Pokud by se tak stalo, nebude zbývat nic jiného než srst oholit. Pravidelná kontrola chrupu a dutiny ústní u veterinárního lékaře by se měla dodržovat. 

Pokud psa nebudete chovat venku na zahradě, bude volpino potřebovat poměrně velkou nálož pohybu. 

Dlouhými procházkami či během si dokáže vybít baterky, a bude tak naprosto spokojený. Italský volpino vyniká i v klasických kynologických sportech jako je dogdancing, agility či flyball. 

Naučené triky a povely si pes velmi dlouho a dobře pamatuje. Rychle se učí, a pokud má dobře vedený výcvik, snadno se cvičí. Italského volpina zvládne i méně zkušený chovatel

Plemeno italského volpina bylo prokazatelně chované již od konce středověku na území Itálie, ale původ sahá pravděpodobně ještě dál do minulosti. Plnil roli společníka u prostých lidí, šlechty, a dále fungoval jako hubitel hlodavců. 

Italského volpina můžeme vidět na mnohých obrazech, kde se jeho vzhled postupem časů téměř vůbec neměnil. Jak již bývá zvykem, plemeno upadlo na popularitě po druhé světové válce, kdy bylo na pokraji vyhynutí. Plemenný standard byl přepracován a obnoven roku 1972.