ISLANDSKÝ OVČÁCKÝ PES

Plemeno je velmi odolné a netrpí významnými genetickými nemocemi. V pozdějších letech se mohou objevit problémy s klouby, šedý zákal či kardiologické potíže.

Obě varianty srsti mají hustou a bohatou podsadu, která pejska chrání před mrazem. S tím souvisí i pravidelná starost formou kartáčování, a to zejména v zimě. 

Další péče o islandského psa není nijak náročná. Jako u každého pejska byste měli pozorovat a všímat si jeho zdravotního stavu, dodržovat pravidelnou a kvalitní krmnou dávku, zastřihovat drápky a chodit na kontroly k veterinářovi.

Pohyb je pro něj samozřejmě nezbytný a měl by být každodenní součástí. Může z něj být vrcholový sportovec, ale túrami či procházkami rozhodně nepohrdne. 

Díky jeho atletické stavbě těla a mrštnosti se islandský pes hodí na klasické kynologické sporty a pasení. Je nutné si ale uvědomit, že občas může být tvrdohlavý a sem tam se dokáže rozhodnou podle vlastního uvážení. 

Výcvik by měl být vedený trpělivě, nejlépe pomocí hry či pamlsku. S trochou trpělivosti a snahy dokáže islandské psa zvládnout víceméně začátečník.

Historie plemene je úzce spojená s prvním osídlením Islandu, kdy osadníci přepravovali různá zvířata včetně těchto psů. Islandští psi sloužili jako společníci při nahánění stád a jako strážní pomocníci na farmách a ve vesnicích. Psům ale hrozilo vyhynutí a jejich chov značně poklesl při epidemii psinky ve 20. století. 

Pro jejich záchranu museli být kříženi s dalšími psy. Kynologická organizace byla v Reykjavíku založená až roku 1969 a plemeno bylo uznané o deset let později.