DALMATIN
Dalmatin neboli populární ,,pes z filmu“ je velmi ostražité, hbité a vyrovnané plemeno. Dříve byl kočárovým psem a z toho také vznikl jeho dobrý vztah s koňmi.
Se správným výcvikem a pohybem bude tento tečkovaný kamarád vynikajícím členem vaší rodiny.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Země původu | Chorvatsko |
Hmotnost | |
Pes | 15 - 32 kg |
Fena | 16 - 24 kg |
Výška † | |
Pes | 56 - 62 cm |
Fena | 54 - 60 cm |
Barva | Černobílá |
Průměrný věk | 10 - 13 let |
Skupina FCI | FCI VI. - Honiči a Barváři |
Sekce FCI | Sekce 3 - Příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky |
FCI | Standard |
VZHLED
Dalmatini vás na první pohled určitě zaujmou svým neobyčejným vzhledem. Jejich hladká sněhově bílá srst je pokryta černými či hnědými skvrnami, které vznikly díky jejich genetické mutaci.
Zajímavostí je, že štěňata se rodí zásadně bez skvrn, které se objevují desátý až čtrnáctý den po narození. Jejich srst je velmi hustá, ale bez podsady. Mají středně velkou atletickou postavu s elegantní chůzí. Jejich uši jsou nasazeny vysoko na poměrně úzké lebce a pes je nosí svěšené.
Dalmatini s černými skvrnami mají tmavě hnědou barvu očí a jedinci s hnědými tečkami mají jantarovou. Psi se vyznačují silným krkem s rovnými zády a svalnatými rameny. Jejich srpovitý tenčící se ocas může dosahovat až k hleznům.
POVAHA
Dalmatina vystihuje loajálnost, trpělivost, dobromyslnost a přátelská povaha. Jednoduše je velmi společenským psem a má rád přítomnost rodiny a dětí.
Dalmatini jsou psi vhodní pro aktivní lidi, určitě jim nebude stačit pouhá procházka parkem. Rádi se hýbou a učí se novým věcem.
Neradi tráví dlouhé hodiny o samotě, jinak si najdou zábavu ve vlastním podáním, která se majiteli určitě nebude líbit.
Dalmatini vychází dobře i s ostatními zvířaty, ať už to je drůbež či koně.
ZDRAVÍ
Dalmatini obecně spadají do zdravých plemen psů, kteří se v průměru dožívají dvanácti až čtrnácti let. Samozřejmě vše jde ruku v ruce s kvalitou života jak z fyzické stránky, tak z té psychické a zdravotní.
Spoustě nemocem se dá samozřejmě zabránit pravidelnou kontrolou u veterináře či kvalitní stravou a pohybem. Bohužel se u starších dalmatinů může vyskytnout dědičná hluchota a různé alergie na složky krmiv.
Dále pak urolitiáza (močové kameny) nebo ARDS (dědičné onemocnění dýchacího aparátu), které bylo zaznamenáno pouze u dalmatinů.
PÉČE
Ačkoliv se jedná o velkého psa, pro dalmatina nebude celoroční pobyt venku stoprocentně vhodný. Potřebuje úzký kontakt s lidmi a zvýšenou pozornost. Zároveň nemá podsadu, která by ho chránila v zimním počasí.
Jejich srst líná celoročně, ale nebojte, chlupy na každém rohu mít určitě nebudete. Jelikož jsou dalmatini krátkosrstí a bez podsady, línání je v minimální míře. Kartáčování stačí párkrát za týden, jinak nevyžadují mnoho péče.
Dále byste měli věnovat pozornost čištění a kontrole uší, zubů a zastřihávání drápků. Čím častěji budete tyto činnosti se svým psem provozovat, tím rychleji si na ně zvykne a vznikne z toho jednoduchá rutina.
POHYB
Dalmatini často vzbuzují v lidech pocit jisté tvrdohlavosti, ale naopak, jsou velmi inteligentní a učenliví. Mají rádi pohyb, dlouhé procházky či výlety jim nejsou cizí. Jedná se o aktivního a mrštného psa s dobře vyvinutým loveckým pudem.
Rád stopuje či pronásleduje zvěř. Využijete ho i v canicrossu, flyballu či frisbee. Dokonce ho můžete spatřit v agility.
HISTORIE PLEMENE
Staré kroniky naznačují, že dalmatini pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířili do Evropy. Ve Spojeném království se dokonce stali oblíbenými psi šlechty.
První standard dalmatina byl vydán v roce 1860. Po druhé světové válce byl chov dalmatinu v Česku tak nízký, že na více jak deset let kompletně zanikl. V roce 1970 byl založen první Klub chovatelů dalmatinů a to přesto, že se v Česku nacházeli pouhé dva psi.