ALJAŠSKÝ MALAMUT
Přátelské a loajální plemeno vhodné pro aktivního člověka či sportovce. Malamuti milují společnost, pohyb a spadají do robustních a odolných plemen psů.
Přežijí v opravdu velkých mrazech.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | USA |
| Hmotnost | |
| Pes | 36 - 43 kg |
| Fena | 32 - 38 kg |
| Výška † | |
| Pes | 61 - 66 cm |
| Fena | 56 - 61 cm |
| Barva | Gray & White, Seal & White, Sobolí s bílou, Červená a bílá, Hnědobílá, Černobílá |
| Průměrný věk | 10 - 14 let |
| Skupina FCI | FCI V. - Špicové a primitivní plemena |
| Sekce FCI | Sekce 1 - Severští sáňoví psi (bez zkoušky z výkonu) |
| FCI | Standard |
VZHLED
Aljašští malamuti jsou středně velké plemeno s pevnou kostrou uzpůsobenou k pohybu. Jejich srst je krátká a na dotek drsná s hustou podsadou, která psovi umožňuje přežít v mrazivých podmínkách. V létě malamuti nebývají tak huňatí jako v zimě.
Uši malamutů jsou trojúhelníkového tvaru se zaoblenými konci, vůči hlavě mohou často působit jako malé, ale ve skutečnosti jsou středně velké. Oči mají vždy hnědou barvu a přátelský výraz. Mají silný krk, na který navazuje dlouhý a široký hřbet. Typickým znakem je ocas, který se, stejně jako u ostatních severských plemen, zužuje směrem ke špičce a je hustě osrstěný.
Často se aljašský malamut zaměňuje se sibiřským huskym – ten je drobnější, lehčí a také nižší. Malamuti byli vyšlechtěni zejména na tahání těžkých nákladů, husky spíše na rychlost a vytrvalost
POVAHA
Malamut je aktivní a temperamentní plemeno, které rádo řeší problémy svou hlavou. Na druhou stranu je velmi oddaný a loajální vůči svému majiteli.
Jedná se o typicky smečkového psa, kterému se bude vést lépe ve společnosti ostatních nežli o samotě.
S dětmi vychází velmi dobře, je trpělivý a přátelský.
Ovšem vzhledem k jeho velikosti se doporučuje vždy dozor dospělého. Ve štěněcím věku je důležitá socializace s ostatními členy domácnosti, lidmi či místy.
Při procházkách s vaším malamutem je nutné podotknout, že tento pes má silně vyvinutý lovecký pud, tudíž bude vhodné ho mít na vodítku.
ZDRAVÍ
Aljašský malamut je náchylný zejména na nemoci pohybového aparátu, konkrétně na dysplazii kyčelního kloubu. Chovní psi se také pravidelně vyšetřují na oční vady. Jako prevence nemocí dokáže pomoc kvalitní strava a dostatečný pohyb.
PÉČE
Aljašský malamut se hodí zejména pro aktivního člověka, který mu poskytne dostatek pohybu, rozhodně to není ,,gaučový pes“. Také mu nedělá dobře vytápěný byt, mnohem spokojenější bude na zahradě.
Co se srsti týká, malamuti línají dvakrát ročně, a to zejména na začátku zimy a jara. Měli byste se tedy připravit, že v období línání nedáte kartáč z ruky. Mimo toto období vám bude stačit vyčesávat srst párkrát týdně, aby mohly vypadat staré chlupy. Dále samozřejmě doporučujeme pravidelnou kontrolu očí, tlamy a uší.
POHYB
Malamut rozhodně není vhodné plemeno pro každého majitele, potřebuje totiž dostatek pohybu a společnost. Je plný energie, kterou je potřeba vybít, aby nedělal lumpárny. Miluje totiž hrabání, zejména na zahradě. Jedná se o plemeno, které málokdy štěká, zato umí velmi dobře výt.
Malamuta není těžké vycvičit základním povelům, ale se správným přístupem. Tento pes vedle sebe potřebuje autoritu, aby vás mohl respektovat. Výcvik by měl probíhat s velkou trpělivostí a pomocí pamlsku.
Aljašský malamut je vhodný na různé sporty jako je mushing, canicross a zejména tahání. S taháním se doporučuje začínat až bude dostatečně vyvinutý, to je kolem 12 měsíců věku psa.
HISTORIE PLEMENE
Aljašští malamuti pochází ze severozápadní Aljašky a považují se za jedno z nejstarších severských plemen vůbec. Kmeny využívaly psy k převozu těžkých nákladů, lovení ledních medvědů a tuleňů.
Malamuti pracovali hlavně ve smečce ostatních psů. Jak staré plemeno aljašský malamut je, to se přesně neví, ovšem první zmínky o podobném plemeni začínají už v 18 století.
