PERSKÁ KOČKA
Velký mazel, který s vámi bude velmi rád trávit čas u večerního filmu na pohovce. Perské kočky nepřekypují přílišnou energií, naopak, mají rády svůj klid a domácí pohodu.
Zároveň se dobře snáší s ostatními zvířaty a jsou trpělivé i k dětem. Jedná se o velmi populární a známou rasu především v Německu.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Irán |
| Hmotnost | |
| Kocour | 5 - 8 kg |
| Kočka | 5 - 8 kg |
| Barva | Více variant |
| Průměrný věk | 12 - 17 let |
VZHLED
Perské kočky jsou zavalitější, mohutné a na objemu jim přidává jejich bohatá a dlouhá srst.
Charakterickým bodem u této rasy je plochý obličej se zploštělým čumákem. Zaoblená kulatá hlava má nízko nasazené uši a velké oči, které musí ladit s barvou srsti.
Perská kočka se vyskytuje v černém, bílém, krémovém, rezavém či modrém zbarvení.
Velké tělo je svalnaté a silně osrstěné podobně jako krátký a huňatý ocas pokrytý srstí. Končetiny jsou krátké s kulatými tlapkami zakončené ostrými drápky.
POVAHA
Tato rasa je čistě a pouze domácí. Ven se jednoduše nehodí. Perská kočka má ráda teplo domova, mazlení se svým pánem a odpočívání. Jedná se o velmi klidné a přítulné kočky, kterým nevadí děti ani zvířecí členi domácnosti.
Právě skutečnost jejich milé a přátelské povahy je zařadila mezi nejoblíbenější plemeno v Německu.
Jedná se o rasu, která dokáže trávit čas o samotě, a tak vydrží i několik hodin samotná, pokud není majitel právě přítomen. Jestli tedy toužíte po klidném a chlupatém společníkovi, perská kočka by mohla být správnou volbou pro vás.
ZDRAVÍ
Při koupě nového kotěte hraje důležitou součástí kvalitní výběr od ověřeného chovatele, který by vám měl předložit prokazatelné testy a vyšetření s výsledky. Tímto tak minimalizujete riziko nechtěných chorob.
Mezi nejčastější onemocnění perských koček přesto patří nemoci ledvin, očí, a díky jejich obličejové anatomii, i problémy s dýcháním. V období veder je nutné kočce dopřát dostačující stín či chladivé podložky, a především nepřetržitý dostatek pitné vody.
PÉČE
Mnoho majitelů tyto kočky uchvátí právě svou srstí, ale jak už bývá zvykem, huňatá a dlouhá hříva se rovná pravidelné a kvalitní péči.
Perská kočka by se měla česat pravidelně, a to nejlépe denně, aby se předešlo cuchání a plstnatění. Důležitou součástí bude kvalitní strava, nejlépe kašovité konzistence, která by se měla podávat v menších dávkách a vícekrát denně. Kontrola, uší, zubů a očního okolí bude nezbytnou součástí vaší rutiny.
POHYB
Perské kočky jsou známé pro svůj ne tak docela aktivní životní styl, a proto ocení klid a domácí pohodu. Většina koček má tendenci sledovat každý pohyb svého pána a často mu je v patách. Perské kočky naopak rády leží na pohovce a sledují večerní zprávy nebo film.
Jedná se o ukázkové flegmatiky, které nic nerozhodí. Jsou nenáročné, co se aktivit a pohybu týče. Občasné hraní bude samozřejmě potřeba stejně jako dobré škrabadlo, díky kterému se kočka sama zabaví a v případě potřeby obrousí i drápky.
HISTORIE PLEMENE
Perské kočky pochází z Persie, což je území dnešního Íránu, kde poprvé objevily v 17. století, a následně byly převezny do Evropy. První chovná linie a šlechtění koček začala ve 20. století. Do téhle doby se perské kočky označovaly jako angorské.
Jejich vzhled a celkový standard se mnohokrát měnil, a zároveň vznikaly různé extrémy v chovu, kdy docházelo k problémům s dýcháním, slzení očí nebo k obtížnějšímu přijímání potravy. Plemeno je velmi známe a čím dál tím více roste na popularitě.
