KYMERSKÁ KOČKA
Kymerské kočky jsou přátelským a jemným plemenem. Postrádají jakékoliv agresivity, nevyhledávají konflikt a dobře se snáší s dalšími zvířaty, ať už se jedná o kočičí parťáky či velké psy. Stávají se tedy výbornými rodinnými kočkami k dětem, rády se mazlí a tulí na gauči ke svým lidem. Přesto je kymerská kočka poměrně dynamická a aktivní, ráda šplhá a hraje si. Její často zakrnělý ocas jí v ničem nebrání.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
| Země původu | Anglie |
| Hmotnost | |
| Kocour | 3,5 - 5,5 kg |
| Kočka | 3,5 - 5,5 kg |
| Barva | Všechny barvy |
| Průměrný věk | 10 - 14 let |
VZHLED
Srst kymerské kočky je polodlouhá až dlouhá, v obličejové části kratší a kolem krku se tvoří bohatý a vznešený límec. Jedná se o poměrně zavalitější kočku, která ale šplhá stejně dobře jako ty ostatní. Barva kožichu může být různorodá, avšak v přírodních barvách.
Kymerskou kočku můžeme tedy spatřit v černých, červených či želvovinových odstínech. Uši jsou menší, nejsou postavené příliš vysoko a oči jsou naopak velké různých barev včetně té heterochromické. Trup kymerské kočky je dobře osvalený, pevný s krátkými zády a hlubšími boky. Ocas může být krátký, ale i v plné délce.
POVAHA
Kymerské kočky jsou nekonfliktní, neagresivní, naopak, přítulné, milé a přátelské. Jednoduše si dokážou svou příjemnou povahou získat každého člověka. Jedná se o aktivní kočku, která ale ocení chvilky mazlení a tulení se na pohovce ke svým majitelům.
Velmi dobře se snáší s dětmi, díky její trpělivosti a inteligenci. Zároveň vychází s dalšími kočkami, psy a zvířaty dalšího druhu. Dokonce se doporučuje ke kymerské kočce pořídit dalšího parťáka. Plemeno ale dokáže být i paličaté. Stejně jako ostatní kočky, má i ta kymerská svou vlastní hlavu a občas dokáže být poměrně tvrdohlavá.
ZDRAVÍ
Plemeno kymerských koček spadá mezi to zdravější a odolnější, přesto se u něj mohou vyvinout některé potíže. Mezi ně můžeme zařadit například obezitu, ke které jsou kymerské kočky poměrně náchylné díky svému přehnanému apetitu. Dále je častou potvorou zubní kámen. Vašeho chlupatého miláčka budete muset podrobit pravidelnému čištění zubů a celkově dentální hygieně.
PÉČE
Kymerské kočky jsou bytová zvířata, která jsou zároveň velmi společenská. Nepohrdnou ani malou předzahrádkou s prolézačkou. Co se týče krmení, jsou poměrně vybíravé a rozmazlené, bude tedy vhodné vybírat kvalitní granule s dobrým složením. Péče o srst není náročná.
Česání a zbavování se staré srsti je potřeba praktikovat cca jednou týdně, kdy chlupy pročešete hřebenem, v zimním období poté častěji. Kočku byste proces česání měli naučit již od malička, protože ne všechny kočky mají tuto rutinu zrovna v lásce.
POHYB
Kymerské kočky přece jen mají energii a radost ze života, kterou musí řádným způsobem využít. Pro dostatečné vyblbnutí bude potřeba různých hraček, škrabadel a případně prolézaček. Klasickým pohybem pro tyto kočky je skok, který připomíná skok králíka.
I přesto, že mají někteří jedinci zakrnělý či krátký ocas, jedná se o hbité a mrštné plemeno, které v tomto ohledu nestrádá. Kymerské kočky nejsou tolik temperamentní jako ostatní plemena, ale za různé aktivity budou rozhodně rády. Díky jejich inteligenci je můžete naučit chodit na postroji či další povely. V tomto ohledu velmi připomínají povahu psa.
HISTORIE PLEMENE
V podstatě se jedná o dlouhosrstou příbuznou Manské kočky, která, stejně jako ta kymerská, pochází z ostrova Man poblíž Walesu v Anglii. Obě kočky pravděpodobně vznikly mutací genu, ale jejich přesná historie není zcela objasněna. Jedinci kymerských koček se o svůj rozvoj zasloužili především v USA, kam byli na konci 19. století exportováni. Doposud se jedná o méně početné plemeno, které nemá široké zastoupení. Kymerské kočky byly oficiálně uznané v roce 2006.
